Vznik

Vznik a počátky místa Lomec

Počátky Lomce sahají do dávné minulosti. O životě a osídlení v lomecké lakalitě svědčí archeologické nálezy z roku 1925. Byly nalezeny slovanské mohyly pocházející pravděpodobně ze 6. – 9. stol. po Kristu.

Žárové pohanské pohřebiště obsahuje celkem 62 mohyl roztroušených po mírném svahu lomeckého lesa. Celkem jich bylo prozkoumáno deset.
Mohyly byly zbudovány z hlíny, bez kamene. V některých se nalezly zlomky spálených lidských kostí smí¬šené s dřevěným uhlím. Dále bylo vykopáno několik střepů z červenavého materiálu, zlomky nádob a jiné keramické úlomky.
Jak je z nálezů patrno, kmen zde žijící byl velmi chudý. Přesto lomecké slovanské pohřebiště patří mezi nejzachovalejší toho druhu v Čechách. Zároveň je udáváno i jako největší na jihu Čech.
Název LOMEC se traduje již od konce 14. stol. Je jím nazýván rulový, 515 metrů vysoký vrch. Název dostal podle nedalekého lomu, kde se těžil kámen. Zbytky zaniklého lomu lze spatřit po levé straně příjezdové cesty na Lomec. Pro oblíbenost se tomuto místu říká LOMEČEK.
Lomec leží v libějovickém kraji na přesné hranici prachatického a strakonického okresu mezi městy Netolice a Vodňany. Obcí spadá pod Libějovice.
Libějovicko historicky patřilo několika šlechtickým rodům, tedy i Lomec: Malovcům (1352-1557), Rožmberkům (1557-1610), Janu hraběti Zrinskému (1610-1612), Švamberkům (1612-1621), Buquoyům (1621-1801), Schwarzenberkům (1801-1924).
Své proslulosti a oblibě vděčí Lomeček šlechtickému rodu Buquoyů, kteří na své panství přivezli cennou rodinnou památku, věrnou kopii proslavené sošky Panny Marie de Foya u Bruselu, pro kterou vybudovali důstojný stánek – lomeckou svatyni.

Legenda o původu milostné sošky

Před léty žil v Nizozemí poblíž Bruselu rolník s těžce nemocnou manželkou. Aby mohl své nemocné ženě v zimě zatopit, pokácel na svém poli starý dub. Doma při štípání však našel do kmene zarostlou malou sošku Panny Marie. Na manželčino přání ji opravil. Jeho žena se pak před soškou modlila a byla uzdravena.
Poté, co se před soškou událo ještě několik dalších vyslyšení, vystavili ji kněží veřejné úctě. Výtěžek z darů posloužil zanedlouho k vystavění krásné kaple.
Ze dřeva poraženého stromu byly vyřezávány další sošky, té původní velmi podobné a stejně zázračné. Tak se sláva sošky rozšířila po celém světě, dokonce ji prý uctívali i Indiáni v Americe. A právě jednu z oněch kopií dostal darem od svého švagra i Karel Filip Buquoy. Jde o asi 20 cm vysokou, jemně řezanou sošku Panny Marie. V levé ruce drží Dítě Ježíše, v pravé ruce žezlo. V tom se liší od originálu, kde malý Ježíš spočívá na ruce pravé. Jezulátko objímá dlaní královské jablko.

Bouře na moři

Hrabě Karel byl vědec a velký cestovatel. Protože je soška velmi malá, bral ji na svých cestách všude s sebou. Když roku 1685 plul z Říma do Španělska, zastihla loď prudká bouře a celé posádce hrozilo utonutí. Hrabě, tváří v tvář velikému nebezpečí, slíbil Bohu a jeho Matce, že budou–li zachráněni, postaví jako projev vděčnosti na svém panství v Čechách kostel a v něm na oltáři umístí milostnou sošku. V tu chvíli se  bouře uklidnila a všichni byli zachráněni.
Hrabě sošku uložil na svém sídle v Nových Hradech a v září 1690 se osobně vydal hledat vhodné místo pro stavbu nové kaple. Tři měsíce na to však zemřel, aniž svůj slib mohl splnit. Stačil jen najít vhodné místo – lomecký vrch. Na smrtelné posteli proto prosil své syny Emanuela a Alberta, aby dílo dokončili.
V roce 1817 nalezli řemeslníci při opravě střechy kostela ve věžní makovici spis pojednávající o původu sošky. Vložil ho tam sám stavitel Emanuel Buquoy roku 1701. Pravdivost listiny potvrzuje podpisem Adam Hunger, tehdejší ředitel panství Libějovic, se svými úředníky. Česky ji opsal roku 1817 písař Pfühl, německy byla vepsána do farních pamětí knězem Reymannem.

Aktuality

Poutní místo Lomec

Kostel sv. Bartoloměje Praha

Prosba o modlitbu