Doba po sametové revoluci – po r. 1989

Během 80. let se situace pozvolna zlepšovala a sestry mohly působit poněkud volněji. V r. 1988 je oficiálně povoleno přijímat řeholní dorost. V té době, a pak po sametové revoluci se postupně začaly hlásit žadatelky, jejichž povolání bylo během formace prověřováno.

Mladé sestry mohly doplnit své vzdělání jak ve zdravotnictví, tak v teologii.
Klášter na Lomci sloužil od v letech 1974-2005 jako Charitní domov pro starší a nemocné sestry, protože většina sester byla důchodového věku.

V r. 1991 byl sestrám vrácen zdevastovaný klášter v Praze v Bartolomějské ulici, který byl zabrán v roce 1949 a sloužil jako vězení StB, vyšetřovací místnosti a kanceláře. Koncem srpna 1991 se do vráceného kláštera stěhují 3 sestry z Lomce, aby vytvořily první malou komunitu. Ještě několik měsíců sestry zažily fungující policejní stanici s funkčními vězeňskými celami. Nebylo výjimkou slyšet křik a pláč. I pro sestry to začala být tvrdá realita. Z Lomce přicházejí ještě 2 sestry.

V říjnu 1993 byly prostory tak upravené, že se do kláštera mohly nastěhovat sestry z Oseka u Duchcova, kde byla velká komunita, a tak se zde v původním mateřinci obnovil opravdový klášterní život se vším, co k tomu patří.

Sestry byly mnohokrát žádány, aby se vrátily do nemocnic. Proto v roce 1995 – 2001 vznikla a žila na nemocniční ubytovně v Českých Budějovicích „odnož“ lomeckého kláštera – komunita 3 sester, které také potřebovaly dokončit praxi po studiích.

V současné době jsou sestry na dvou místech na Lomci a v Praze.

Aktuality

Poutní místo Lomec

Kostel sv. Bartoloměje Praha

Prosba o modlitbu