Život v komunitě

Není pochyby, že Duch sv. vám dává možnost nalézat Boha v srdci lidí, které vás učí milovat jako bratry a sestry. On vám také pomáhá chápat projevy své lásky obsažené v událostech kolem nás. Jestliže pokorně upínáme pozornost na lidi a věci, osvěcuje nás Duch Ježíšův a obohacuje nás svou moudrostí, jen když jsme hluboce proniknuti duchem modlitby.

sestry2.JPG

 

Společný život v komunitě

Život v kongregaci je životem společným, jako v každé jiné rodině. V něm se sestry učí prožívat společnou modlitbu, práci a také radosti i obtíže každodenního života. Tento život má své nároky, ale je i darem jak pro jednotlivou sestru, tak pro celou komunitu. Každá sestra má jiná obdarování, kterými může sloužit společnému celku. Sestry se tak vzájemně doplňují a si pomáhají.

Rozlišují se dva prvky společenství a jednoty v komunitě:

a) spíše duchovní: je to vzájemná láska mezi sestrami, zdůrazňuje se životní společenství a vztah mezi osobami
b) spíše vnější: je to život ve společenství, který se uskutečňuje v přebývání ve vlastním řeholním domě, ve společné domácnosti, ve věrnosti ke stejným pravidlům, účastí na společných cvičeních a spoluprací na společných službách.

Je jasné, že sesterský život není automaticky dán zachováváním těch norem, které řídí život společenství. Právě tak je jasné, že cílem života ve společenství je intenzivně podporovat život sesterství.

Tajemné tělo Kristovo, jehož zvláštní částí je i naše řeholní rodina, roste v jednotě ducha láskou. Vždyť „Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého“ (Řím 5,5). Proto jsme jednou rodinou v Pánu a Pán je mezi námi (Mt 18,20). Láska, která je naplnění zákona (Řím 13,10), má být svorníkem dokonalosti (Kol 3,14) v naší řeholní rodině. Potom všichni poznají, že náležíme Kristu (Jan 13,35). Vzorem našeho sesterského soužití je život prvotní církve. Jako první křesťané máme mít jedno srdce a jednu duši (Sk 4,32). Tato jednota svědčí, že nás ovládá duch Kristův. Společný život je podstatnou částí řeholního života.

Záleží v tom, že máme stejné závazky, žijeme společně, společně také snášíme těžkosti, sdílíme radosti a požehnání sesterského společenství. Jsme si vědomy, že jsme odkázány jedna na druhou.

Splnění našeho úkolu v církvi, poslání u bližních i osobního posvěcení dosáhneme jen v sesterské jednotě a tím, že se vzájemně doplňujeme. To je pro nás vůle Boží. (Dir. IV.)