Formace

Žadatelky přijímá generální představená a prvním obdobím po přijetí je tzv. kandidatura. Toto období trvá různě dlouho, kandidátka nemusí být ještě natrvalo v klášteře, když např. dokončuje studia, dojíždí do kláštera a seznamuje se s řeholním životem.

sestry1.jpg

 

Přijímání nových členek a formace


Žadatelky přijímá generální představená a prvním obdobím po přijetí je tzv. kandidatura. Toto období trvá různě dlouho, kandidátka nemusí být ještě natrvalo v klášteře, když např. dokončuje studia, dojíždí do kláštera a seznamuje se s řeholním životem.

Žadatelka má vyhovovat požadavkům církevního práva. Požaduje se svobodné osobní rozhodnutí pro řeholní život, tělesné, duševní zdraví, mravní a povahové vlastnosti pro život v kongregaci podle konstitucí.
Přijímají se žadatelky mezi sedmnáctým a šestatřicátým rokem. Mohou být přijaty i starší, jsou-li k tomu důvody a mají-li předpoklady.

Dalším obdobím je postulát. Trvá nejméně půl roku. Postulantka žije už trvale v klášteře, je to bezprostřední příprava na noviciát.

Účelem tohoto zkušebního období je posoudit schopnosti a povolání žadatelky, ověřit si její náboženské znalosti a vhodně je doplnit, přesvědčit se, má-li potřebné vlastnosti pro kongregaci. Má být seznámena s duchem kongregace a s činností sester.

Noviciát začíná obláčkou – přijetím řeholního hábitu a nového jména, které je symbolem nového začátku. Trvá 1 rok. Je přípravou na složení řeholních slibů (chudoby, čistoty a poslušnosti). Je zaměřen k tomu, aby novicky hlouběji poznaly Boží povolání vlastní řeholní společnosti, zkusily způsob jejího života, jejím duchem vzdělaly mysl i srdce a také aby se prokázal jejich úmysl a vhodnost. Novicky jsou vedeny k pěstování lidských i křesťanských ctností; modlitbou a sebezáporem jsou uváděny na cestu plnější dokonalosti; jsou vzdělávány k rozjímání o tajemství spásy a k četbě a meditaci Písma sv.; připravují se k uctívání Boha posvátnou liturgií; jsou poučovány o způsobu života zasvěceného Bohu a lidem v Kristu skrze evangelijní rady; jsou poučovány o povaze a duchu, účelu a kázni, dějinách a životě řádu i kongregace a také vedeny k lásce k církvi, Svatému otci a duchovním pastýřům.

Po roce noviciátu, pokud je novicka způsobilá a sama si požádá, skládá dočasné sliby opakovaně na 1-2 roky. Zpravidla po pěti letech juniorátu skládá sliby věčné. Je to trvalý závazek – Bohu, církvi, kongregaci.
Veřejnými sliby se sestry veřejně zavazují, že budou zachovávat evangelijní rady, zasvěcují se Bohu skrze službu církve, stávají se členkami řeholní společnosti s právy a povinnostmi stanovenými právem.
Složením doživotních slibů není skončeno období, kdy člověk na sobě pracuje, období poznávání Boha, osobního růstu, ale formace je celoživotní.