Klášter

Již v samých začátcích nově vzniklé Kongregace Šedých sester (1856) se sestry stěhují do Bartolomějské ulice (1858). Nejprve do Konviktu a pak se sestrám podařilo postupem doby přikupovat staré sousední domy, které se propojily až do ulice Konviktské. Odtud sestry chodily pečovat o nemocné a opuštěné. S přibývajícím počtem sester mohly převzít službu ošetřovatelek i v nemocnicích.

klter.jpg

 

Klášter Praha


Již v samých začátcích nově vzniklé Kongregace Šedých sester (1856) se sestry stěhují do Bartolomějské ulice (1858). Nejprve do Konviktu a pak se sestrám podařilo postupem doby přikupovat staré sousední domy, které se propojily až do ulice Konviktské. Odtud sestry chodily pečovat o nemocné a opuštěné. S přibývajícím počtem sester mohly převzít službu ošetřovatelek i v nemocnicích.
Budovy v Bartolomějské a Konviktské ulici obývaly sestry až do května 1949, kdy musely urychleně všechny objekty opustit. Celý velký klášter se stěhoval po Praze několikrát, v r. 1953 sestry opouští Prahu a stěhují se do Broumova, kde byly internovány i další řády.
Po více jak 40 letech po událostech r. 1989 se sestry znovu zajímají o možnost vrátit se do Prahy, do svého bývalého mateřince.
Po nelehkých jednáních se sestry v r. 1991 vracejí do svého kláštera. Stav budov byl velmi žalostný. Nevítaní nájemníci se stěhují velmi pomalu a co po sobě zanechali nebo spíše nezanechali, to se jen těžko komentuje.
Koncem srpna 1991 se do vráceného kláštera stěhují 3 sestry z Lomce, aby vytvořily první malou komunitu. Později přicházejí ještě 2 sestry. Lidé říkaly – to je dobrá kombinace: dvě uniformy v jednom domě. Ještě několik měsíců sestry zažily fungující policejní stanici s funkčními vězeňskými celami. Nebylo výjimkou slyšet křik a pláč. I pro sestry to začala být tvrdá realita. Po postupném vyklizování kanceláří a výslechových cel na vlastní oči viděly a s bolestí přemýšlely nad krutostí a hrůzou, které je člověk schopen.
Jejich první starostí bylo připravit obyvatelné prostory, aby mohly přijít další sestry. Po půl roce se sestrám podařilo vybudovat provizorní kapli. Dvě mladší studovaly zdravotní školu a tři starší se staraly o „rodinný krb“, a nejen to, vařily pro dělníky, praly, uklízely, stěhovaly z patra na patro…
V říjnu 1993 byly prostory tak upravené, že se do kláštera mohly nastěhovat sestry z Oseka u Duchcova, a tak se zde v původním mateřinci obnovil opravdový klášterní život se vším, co k tomu patří.
V létě 2002 bylo 12 sester přestěhováno z Prahy na Lomec, aby starší a nemocné sestry byly soustředěny v jednom charitním domově.
V současné době je v pražském klášteře komunita 5 sester, které se starají o dům a kostel sv. Bartoloměje, z toho 2 sestry pracují v nemocnici a jedna učí náboženství.