Svatý František z Assisi

sv. František z Assisi

MODLITBA SV. FRANTIŠKA Z ASSISI

Všemohoucí, věčný, spravedlivý a milosrdný Pane,
uděl nám, ubohým, abychom pro tebe konali to, co víme,
že si přeješ a vždy toužili po tom, co se ti líbí.

Dej, abychom uvnitř očištěni, osvíceni a ohněm Ducha svatého zaníceni mohli následovat tvého milovaného Syna, našeho Pána Ježíše Krista.

Dopřej nám s tvou milostí dojít k tobě, Nejvyšší,
jenž v dokonalé Trojici a Jednotě žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

Svatý František z Assisi

Svatého Františka z Assisi spojujeme s přírodou, láskou ke všemu stvořenému

Sv. František se narodil v Assisi v Umbrii r. 1182. Jeho otec Petr Bernardone byl bohatý obchodník s látkami. Františkova matka byla francouzského původu. Byl pokřtěn na jméno Jan, ale často ho nazývali Francesco (Francouzek).

Ve svém mládí si užíval života, jak to šlo, byl vůdcem assiské mládeže. Dostal se ale do války mezi Assisi a Perugií, ze které vyšli jako poražení. František byl s ostatními zajat a vážně onemocněl. Když se po čase vrátil domů, přemýšlel o smyslu svého počínání a předchozího života.

Přesto toužil stát se rytířem. Při cestě se ho dotkla Boží milost a poznal, že jen jednomu Pánu by chtěl sloužit. Proto prosí o světlo, jak tuto svou touhu naplnit.

Prvním krokem byla jeho služba malomocným, která byla pro mladého muže plného plánů a ideálů velmi náročná. Přesto vytrval, přemohl sám sebe a Pán ho bohatě obdaroval.

Při jedné modlitbě před ikonou Ukřižovaného v troskách kostela sv. Damiána uslyšel Kristův hlas: „Františku, jdi a obnov můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá.“ František neváhal a vzal to doslova. Začal rozprodávat otcův majetek a tím se dostal do velkého konfliktu se svým otce. Zřekl se tedy všeho a na potřeby své i jiných začal žebrat.

V r. 1208 dokončil opravu kostelíka Panny Marie Andělské (na místě zvaném Porciunkula). Při mši sv. slyšel číst evangelium o rozeslání učedníků. Vzal to jako slovo od Boha pro něho, začal chodit od města k městu a hlásat radostnou zvěst o Boží milující a odpouštějící lásce.

Za Františkem přicházeli mladí muži a toužili žít jako on. František poznal, že je to znamení od Boha, aby svůj ideál sdílel s ostatními. Když jich bylo dvanáct, odebral se do Říma, aby požádal papeže o schválení svého způsobu života. Jeho jednoduchá pravidla převážně z evangelií papež Inocenc III. ústně schválil (1209).
V r. 1212 je tímto způsobem oslovena sv. Klára a zanedlouho i k ní se připojují další dívky a ženy. Vzniklo společenství - druhý františkánský řád - klarisky.

K sv. Františkovi se chtějí připojit i lidé žijící ve světě, a tak vznikl třetí řád - Sekulární františkánský řád.
Se sv. Františkem jsou spojovány i jesličky. 25. prosince 1223 slavil v Grecciu slavnost narození Páně tak, že přírodní jeskyni pro slavení upravili všechno tak, jak to bylo v evangeliu, aby toto tajemství přiblížil i ostatním lidem.

Sv. František měl také velikou úctu k eucharistii, také byl uchvácen tajemstvím kříže. Chtěl milovat a trpět jako Ježíš na kříži. Pán Ježíš mu to dopřál dva roky před jeho smrtí. 14. 9. 1224 se mu zjevil v podobě ukřižovaného serafa a Františkovi byly vtisknuty stigmata – Kristovy rány na rukou, nohou a v boku.

Na konci svého života byl téměř slepý a vážně nemocný. Přesto neustále povzbuzoval bratry k lásce k Bohu a bližním, ke vzájemnému smíření.

Zemřel v blízkosti kostelíka Panny Marie Andělské večer 3. října 1226. Za svatého byl prohlášen papežem Řehořem IX. 16. července 1228.

V r. 1939 byl prohlášen patronem Itálie a v r. 1980 ho papež Jan Pavel II. ustanovil za patrona ekologie.

PÍSEŇ BRATRA SLUNCE


Nejvyšší, všemohoucí, dobrý Pane,
tobě patří chvála, sláva, čest a každé dobrořečení.
Náleží jen tobě, Nejvyšší,
a žádný člověk není hoden vyslovit tvé jméno.

Buď pochválen, můj Pane,
spolu se vším svým stvořením,
především s panem bratrem Sluncem,
jenž je dnem a skrze něhož nám dáváš světlo.

A on je krásný a září velikým jasem;
tvým, Nejvyšší, je obrazem.
Buď pochválen, můj Pane, za sestru Lunu a za hvězdy,
na nebi jsi je stvořil jasné, vzácné a krásné.

Buď pochválen, můj Pane, za bratra vítr,
za vzduch a oblaka, za jasnou oblohu a každé počasí,
jímž dáváš svým tvorům obživu.

Buď pochválen, můj Pane, za sestru vodu,
která je moc užitečná, pokorná, vzácná a čistá.
Buď pochválen, můj Pane, za bratra oheň,
kterým osvětluješ noc,
a on je krásný, veselý, silný a mocný.

Buď pochválen, můj Pane, za naši sestru, matku Zemi,
která nás živí a stará se o nás
a vydává rozličné plody s pestrými květy a bylinami.

Buď pochválen, můj Pane, za ty,
kdo odpouštějí pro tvou lásku a snášejí křehkost a trápení.
Blaze těm, kdo to snášejí pokojně,
neboť tebou, Nejvyšší, budou korunováni.

Buď pochválen, můj Pane, za sestru smrt těla,
které žádný živý člověk nemůže uniknout.

Běda těm, kdo zemřou ve smrtelných hříších;
blaze těm, které nalezne ve shodě s tvou nejsvětější vůlí,
protože druhá smrt jim neublíží.

Chvalte mého Pána a dobrořečte mu,
děkujte mu a služte mu s velkou pokorou.